Kvalitně prezentované výsledky jsou vstupenkou do vyšší ligy

V nedávné době jsme se v médiích mohli dočíst o případu vysokého manažera nejmenované americké společnosti, který byl ze svého zaměstnání vyhozen kvůli nudným prezentacím, jimiž údajně snižoval kredit společnosti u jejích zákazníků. Je nutné dodat, že tento zaměstnanec se jen tak nedal a svému propuštění se bránil i soudní cestou. Bohužel pro něj, soud uznal argumenty společnosti, a propuštění tak nabylo právní moci.

Ačkoliv se jedná o skutečně extrémní případ, jistě dá každý za pravdu, že neschopnost poutavě prezentovat služby a produkty společnosti, její výsledky, nové projekty, plány do budoucna a cíle, je poměrně veliká překážka pro budování vztahů se zákazníky. Bohužel, ve zdejších byznysových vodách se to nudnými prezentacemi jen hemží.

Dobří spíkři se hledají těžce

Steve Jobs byl jen jeden. Čím byla jeho vystoupení tak jedinečná? Kromě přirozeného charisma a životního příběhu technologického vizionáře byl výjimečný svou otevřeností a autenticitou, jimiž naplňoval své prezentace. Na rozdíl od většiny populace disponoval těmito vlastnostmi naprosto přirozeně, respektive jejich učení bylo součástí jeho výchovy, společenského statusu, jeho vlastní ctižádosti a schopnosti porozumět a srozumitelně se vyjadřovat.

Lidí, jako byl on, je na světě jako šafránu. Přesto je zde mnoho takových, kteří dokáží mluvit poutavě a zaujmout posluchače svým vystupováním. Jsou to lidé, kteří strávili hodiny, dny a měsíce cílenou přípravou a tréninkem řeči těla, otevřenosti, soustředěnosti a přesvědčivosti. Úroveň Steva Jobse pak získávají mnohaletou praxí ve vystupování před vedením společností, obchodními partnery, zákazníky a investory.

Vytrénujte se pomocí improvizace

Jednou z technik, které se využívají pro cvičení prezentačních dovedností, je improvizace. Poprvé ji pro osobní rozvoj aplikoval Brit Keith Johnstone, divadelní režisér a vizionář. Herce vedl tak, aby byli schopni reagovat na nepřipravené situace na jevišti. Poté se improvizace dostala do firemního prostředí a začala být využívána i jako nástroj pro rozvoj zaměstnanců a managementu. Dnes pozorujeme její vlivy především v západních zemích, do České republiky se dostává velice pomalu i kvůli české skepsi vůči jakýmkoliv alternativním směrům.

Cvičení probíhají ve skupinách nebo jednotlivě. Pokud se jedná o skupinová cvičení nebo workshopy, je vhodné jejich průběh měnit v souvislosti s reakcemi účastníků. Dostávají tak mnohem lepší a rychlejší zpětnou vazbu, jsou pod tlakem a jsou nuceni soustředit se na více vjemů naráz. Samozřejmě, že příval těchto informací nezvládají. To je ale přesně ta očekávaná chvíle. Pak se totiž začínají projevovat ty nejzákladnější charakterové rysy účastníků a právě nyní je možné je správně identifikovat a plně rozvíjet.

Mezi skupinová cvičení, která slouží pro rozvoj prezentačních dovedností, patří například „Souboj otázek“, v jehož průběhu musejí účastníci na otázku odpovídat vždy další otázkou a rozvíjet tak téma, které bylo předem stanoveno. Například:

Téma: Jízda autobusem

A: Máte tady volno?

B: Vidíte tu snad někoho?

A: To je Vaše taška na sedadle?

B: Proč jste to neřekl dřív?

A: Nejste náhodou hluchý?

B: Vy jste se mě na to již ptal?

…

Dalším cvičením může být například „Máš minutu!“, kdy je v rámci jedné minuty nutné hovořit o dvouslovném tématu, které bylo zadáno druhým účastníkem.

Velice dobré je také prezentované téma pojmout vždy jako celistvý příběh. Toto lze cvičit například tak, že příběh své oblíbené knihy zasadíte do šesti jednoduchých obrazů tak, aby zůstal zcela srozumitelný. Tyto obrazy si poté zapište jako krátký popis děje. Tímto tvůrčím procesem vznikají například vtipy. Základní esencí vtipu je právě redukce informací.

Ovládnutím těchto technik získávají lidé větší pohodu při přípravě svých prezentací. Dokáží se soustředit na skutečně klíčové body v tématu a příběh, který publiku představují, je kompaktní a ve výsledku plyne velice přirozeně. Navíc přestávají být nervózní, získají mnohem více sebedůvěry a prostoru pro prezentaci nejen nějakého tématu, ale i sebe sama.

Martin Vasquez