Je jedno, jestli jste na Blízkém západě, nebo Dálném Východě aneb když žijete Ano a... věci se dějí.
Na počátku bylo slovo. Ostatně, jako na začátku každýho dobrýho příběhu. Před pár lety ho vyslovit jeden Otec. Tedy spíš táta...táta Improvizace Neči. Je to taky dobrej kámoš,lektor a kluk, kterej mění svět k lepšímu. Těch slov na počátku bylo vlastně víc ...“ Chceš u nás učit?“A já řekla jen Ano a …. moc ráda…. Od té doby se potkávám s lidmi, kteří jsou otevření, nesmírně vzdělaní,přesto se chtějí pořád učit, mají ohromný přehled ve svých oborech a při tom všech chtějí být sami sebou v každé situaci…
Protože žiju svůj sen, podobní lidé mi přichází do života již dlouho. Asi před 15 – ti lety mě podobně oslovil jiný otec, který mění celý svět a lidi v něm. Gary. Otec myšlenky a zakladatel sdružení Zdravotní klaun. Vyhrála jsem tehdy casting a můj život a každodenní zážitky nabraly úplně jiné obrátky. Vždycky byl napínavý a plný zvratů, emocí, dobrodružství a zážitků.
A protože vše je propojeno a existuje v souvislostech, je zcela zřejmé, že i svět profesionálního divadla, v kterém se pohybuji již od střední školy, svět improvizace a svět Zdravotních klaunů potkávajících denně desítky dětí v nemocnice je propojen velmi úzce. A to tak, že jsem jednoho dne dostala nabídku lektorovat Zdravotní klauny na Dálném Východě improvizaci. Konkrétně v překrásném Jordánsku. Zemi plné tradičních hodnot, intenzivních vůní, vypjatých emocí, silných zážitků.
Měla jsem tu možnost strávit týden se Zdravotními klauny z Jordánska a Palestiny. Lidmi, kteří v nemocnicích potkávají děti i jejich rodiče s válečnými zraněními. Jsou skvělí a dokáží roztančit i mladé dospělé chlapy na vozíčku a rozezpívat jejich tradičně zahalené velmi introvertní ženy.
A přesto chtějí být ještě lepší a být většími profesionály. Proto si mě pozvali. Všechny improvizační techniky jim postupně víc otvíraly kreativitu , pomáhaly se propojit se svým tělem a na základě toho, co nejrychleji autenticky reagovat...Mělo to ohromný úspěch a přesah a stále mi chodí zprávy s konkrétními příklady o tom, jak jim techniky pomáhají nejen při práci,ale i v soukromém životě.
Musím poděkovat všem, kteří mi dávají důvěru. Protože i já si často říkám“ Mám těm lidem vůbec co předat, co je naučit?“A musím poděkovat i sama sobě, za to, že jsem si dovolila tu nabídku přijmout. A to i když se mi trochu rozklepala kolena, nepochybovala jsem, že to bude skvělé.
A bylo…
A takový je život, když mu už v dětství řeknete ANO A...ať se děje cokoliv. Je to trochu nebezpečné, hodně napínavé, velmi nejasné, co z toho bude, občas to bolí,ale rozhodně to není nuda.
