Participativní design workshopu

Participativní rozhodování (Participatory Decision-Making) je přístup, který podporuje aktivní zapojení všech členů skupiny do rozhodovacího procesu. Sam Kaner chápe participaci jako základní nástroj pro budování důvěry, sdíleného porozumění a odolnosti výsledného rozhodnutí. V jeho modelu prochází skupina fázemi: sběr nápadů (divergence), hledání porozumění, procházení zmatkem a konfliktem (groan zone), až po vyjasnění a rozhodnutí (konvergence). Klíčem je vytvořit takové prostředí, kde každý hlas má hodnotu – i když se názor nakonec neprosadí do výsledného rozhodnutí. Oproti přístupu zkušeného facilitátora, který staví na vnitřní reflexi a hodnotách, klade Kaner důraz na strukturované postupy a nástroje pro zapojení skupiny. Zatímco Schwarz dbá na procesní neutralitu a hlubokou práci se skupinovou dynamikou, Kaner pracuje s konkrétními facilitačními metodami, které pomáhají skupinám udržet si orientaci ve složitých diskusích. Oba přístupy se doplňují: Kaner je praktický, vizuální a strukturovaný, zatímco Schwarz je analytický a systémově reflexivní. V praxi se jejich kombinace osvědčuje např. v transformačních procesech organizací. Zdroje • Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass. • Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator. Jossey-Bass. • International Association of Facilitators (n.d.). Core Competencies.

Design Thinking (česky často překládáno jako návrhové myšlení nebo tvořivé myšlení) je metoda řešení problémů, která klade důraz na porozumění potřebám uživatelů, vytváření nápadů, rychlé prototypování a testování. Vychází z myšlenkových postupů designérů, ale dnes se využívá v byznysu, vzdělávání, sociální inovaci i ve veřejné správě. Metoda vznikla v 90. letech ve firmě IDEO a na Stanfordově univerzitě, kde se zformoval pětifázový model, který dnes představuje standard: 1. Empathize (Empatie) – porozumění potřebám uživatelů skrze rozhovory, pozorování, mapování 2. Define (Definování) – vymezení jádra problému, který chceme řešit 3. Ideate (Generování nápadů) – brainstorming a další kreativní metody 4. Prototype (Prototypování) – rychlé vytvoření zjednodušeného modelu řešení 5. Test (Testování) – zpětná vazba od uživatelů a iterace návrhu K čemu je metoda užitečná? • Pomáhá najít inovativní řešení složitých nebo nejasných problémů • Zvyšuje empatii vůči uživatelským potřebám • Zajišťuje spolupráci mezi různými odbornostmi a perspektivami • Poskytuje rychlou zpětnou vazbu bez vysokých nákladů Design Thinking se využívá: • při vývoji produktů a služeb • v inovacích firemních procesů • ve školství a neziskovém sektoru • v transformačním leadershipu a facilitaci Jak Design Thinking funguje v praxi? Facilitátor vede tým skrze jednotlivé fáze, obvykle formou workshopů: • Využívají se nástroje jako: Empathy Map, Customer Journey Map, How Might We, Brainstorming, Dot Voting, Paper Prototypes • Workshop lze naplánovat jako jednodenní (rychlá verze) nebo vícefázový proces rozložený do týdnů • Důraz se klade na cykličnost – návrhy se neustále ladí podle zpětné vazby Design Thinking je otevřený rámec, který lze přizpůsobit různým tématům: od zlepšení onboardingu až po tvorbu digitálního produktu. Doporučené zdroje • IDEO: Design Thinking – původní zdroj, nástroje a blog • Stanford d.school – metodiky, šablony, případové studie • Brown, T. (2009): Change by Design – zakladatelská kniha od CEO IDEO • Interaction Design Foundation – podrobné teoretické a praktické články • Nielsen Norman Group: Design Thinking 101 – UX pohled na metodu