Wikipedie

Cvičením otevíráme prostor pro hlubší vnitřní reflexi a zpracování zážitků. Umožňujeme účastníkům dostat „na papír“ i myšlenky, které by při běžné reflexi nevyvstaly nebo by je okamžitě potlačil jejich vnitřní kritik. Učební cíle (learning outcomes) Účastníci budou schopni: • Zapamatovat si a popsat vlastní prožitky autentickým způsobem. • Analyzovat své vnitřní procesy bez autocenzury. • Vyhodnocovat skryté souvislosti mezi prožitkem a svými reakcemi. • Vytvářet prostor pro kreativní myšlení a sebevyjádření. • Reflektovat vlastní učení a jeho možný přesah do praxe. Kontext použití • Vhodné po intenzivním zážitku (hře, simulaci, dramatické etudě, outdoor aktivitě). • Hodí se jak do středu programu (pro zpomalení a zvědomění), tak i na jeho závěr. • Využitelné v individuální i skupinové práci. • Doporučeno pro dospělé i mladší účastníky od cca 15 let. Pomůcky a prostor • Papír a pero pro každého účastníka (ideálně sešit nebo deník). • Klidný prostor, kde nebude účastníky nikdo rušit. • Ticho, maximálně lehoučký hudební podkres bez textu (např. ambient, piano). Postup krok za krokem 1. Nastavení kontextu – Sdělíme, že půjde o formu psaní, kde nejde o styl, pravopis ani čitelnost. Smyslem je nechat volně plynout myšlenky, bez zastavování a oprav. 2. Instrukce – „Píšeme souvisle, bez přemýšlení a bez cenzury. Pokud nevíme co psát, napíšeme třeba ‚nevím, co psát‘ – a pokračujeme. Nezastavujeme pero.“ 3. Čas – Doporučená délka je 5–10 minut podle prostoru programu. 4. Facilitace během psaní – Připomeneme: „Nechte ruku psát, i když se vám zdá, že je to nesmysl. I to je součást procesu.“ 5. Ukončení – Po uplynutí času požádáme účastníky, aby pero odložili a chvíli mlčky seděli. Povzbuzujeme k důvěře v proces: „To, co se objevuje, je přesně to, co má být.“ Reflexe • Po psaní krátký moment ticha, aby účastníci vstřebali zážitek. • Pro další zpracování necháváme účastníky se podívat na text a podtrhnout/zvýraznit informace, které vnímají v reflexi jako důležité. • Může následovat sdílení ve dvojicích/ve skupině. • Sdílení jednoho slova nebo věty, která z textu vystoupila. • Diskuse o procesu („Jaké to pro vás bylo psát bez přestávky?“). • Nabídnout možnost texty si ponechat nebo dál upravit (formou poezie, 10 slovo z textu a pod) Tipy pro facilitátora • Vysvětleme předem, že nikdo nebude texty číst ani hodnotit. • Pokud je skupina nejistá, můžeme začít kratší variantou (3 minuty). • V online prostředí doporučme vypnout automatické opravy. • Pozor na čas – méně je někdy více, příliš dlouhé psaní může účastníky unavit. Klíčové kompetence, které cvičení rozvíjí • Všímavost a sebepoznání • Emoční regulace • Kreativní myšlení • Sebereflexe a schopnost introspekce • Schopnost uvolnit vnitřní kontrolu a dát prostor autenticitu Zdroje 1. Automated Analysis of Reflection in Writing: Validating Machine Learning Approaches (2019) 2. Students’ perceptions of automated writing evaluation in autonomous learning (2025) 3. The Role of Reflection in AI-Driven Learning (2025)

Pomoci účastníkům zvědomit vnitřní kritický hlas, který se objevuje v momentech nejistoty, tvoření nebo vystoupení. Cvičení podporuje jemné oddělení se od automatických vzorců myšlení a otevírá prostor pro vědomější a tvořivější jednání. Učební cíle (learning outcomes) Účastníci: • identifikují charakteristiky vlastního vnitřního kritika (analyzují), • rozpoznávají, jakou funkci vnitřní hlas plní (reflektují), • učí se s tímto hlasem navazovat vědomý vnitřní dialog (aplikují), • oslabují jeho moc tím, že mu dávají nové jméno a vztah (transformují). Kontext použití Vhodné ve chvíli, kdy skupina vstupuje do tvořivého procesu, má sdílet nebo improvizovat. Cvičení funguje jako příprava na fázi „expozice“, kde může vnitřní kritika zesílit a nebo následuje po cvičení, kde kritik účastníků hodně zasahoval do procesu. Může být použito i v závěru dne pro osobní reflexi. Instrukce 1. Účastníci se posadí v tichu, se zavřenýma očima nebo se staženou pozorností k sobě. 2. Zadáme tři otázky, na které si každý v duchu nebo písemně odpovídá: • Jakou funkci plní můj vnitřní kritik v mém životě? (Např. chrání mě před selháním, upozorňuje mě na chyby, hlídá očekávání druhých.) • V čem je mi nápomocný? (Pomáhá mi připravit se, nutí mě přemýšlet, zdržet se impulzivního jednání.) • Jaké jméno bych mu mohl dát, aby byl méně ohrožující, ale zůstal partnerem? (Jméno s pozitivní nebo komickou konotací – např. „Oskar“, „Pan Opatrný“.) 3. Můžeme účastníkům nabídnout možnost své odpovědi sdílet v páru nebo kruhu – pokud je na to skupina připravená. Hodí se zkombinovat s dalšími artovými technikami. Debriefing • „Jak jste vnímali hlas vnitřního kritika, když jste se na něj podívali z odstupu?“ • „Co se změnilo, když jste mu dali jméno?“ • „Jak by mohl být dál součástí vašeho tvoření, ale ne jeho brzdou?“ • „Co by se stalo, kdybyste ho příště přizvali ke spolupráci, místo boje?“ #emoce #reflexe #sebereflexe #imaginace #fantazie #otevřenost #chyba #kreativita #hodnocení