Jak úspěch ovlivňuje učení a motivaci

Vzděláváte se právě v něčem? Učíte se nový jazyk, připravujete se na novou roli, rozvíjíte prezentační dovednosti nebo se snažíte změnit nějaký svůj návyk?

Možná přemýšlíte hlavně nad tím, jaký cíl si stanovit. Stejně důležité ale může být i to, jakou zkušenost si odnesete z úplného začátku.

V našich dlouhodobých rozvojových programech často začínáme sérií cvičení z modulu Get out of the box. Jejich cílem je budovat důvěru mezi účastníky, představit základní principy improvizace a vytvořit bezpečný prostor pro další práci.

Máme ale ještě jeden, méně nápadný cíl: chceme, aby si každý účastník už na začátku programu zažil úspěch.

Proto jsou cvičení poskládaná tak, aby vyžadovala různé schopnosti. Někde pomůže výřečnost, jinde schopnost vnímat neverbální signály druhého člověka. V jednom úkolu využijete tvořivost, v jiném pohotovost nebo schopnost mluvit před ostatními.

Každému jde něco jiného. A právě pestrá skladba aktivit zvyšuje pravděpodobnost, že si každý najde chvíli, kdy si řekne: „Tohle mi šlo.“

Dokonce zařazujeme cvičení, ve kterém účastníci dělají chyby záměrně. A nejen to – zvládnutí chyby se v něm oceňuje. Chyba se tak na chvíli přestává rovnat selhání a stává se přirozenou součástí učení. Proč tomu věnujeme tolik pozornosti?

Úspěch mění očekávání

Psycholog Dale H. Schunk popsal už v roce 1990 mechanismus, který dobře ukazuje propojení mezi cíli, sebedůvěrou a učením.

Do nové učební situace vstupujeme s určitým cílem a zároveň s představou o tom, zda jsme schopni jej dosáhnout. Během práce sledujeme vlastní výkon a vyhodnocujeme, jestli se zlepšujeme. Pokud vidíme uspokojivý pokrok, posiluje se naše přesvědčení, že se můžeme dál zlepšovat. A když následně cíle skutečně dosáhneme, vyšší sebedůvěra nám umožní stanovit si další, náročnější cíl.

Vzniká tak pozitivní spirála:

pokus → pokrok → zkušenost úspěchu → větší důvěra ve vlastní schopnosti → ochota pustit se do náročnější výzvy.

První úspěch není jen příjemný bonus. Může ovlivnit způsob, jakým člověk přistupuje k celému dalšímu učení.

Nemusí to být velké vítězství

Když mluvíme o úspěchu, nemusíme tím myslet mimořádný výkon.

Naopak. Na začátku může být mnohem užitečnější malý a realistický cíl, který je možné skutečně zvládnout.

Taková zkušenost:

• posiluje motivaci, protože člověk vidí, že jeho úsilí přináší výsledek;

• zvýšuje sebedůvěru a přesvědčení „dokážu se v tom zlepšit“;

• snížuje obavy z chyb a selhání;

• usnadňuje další krok a vytvořit pozitivní návyk;

• podporuje vytrvalost ve chvíli, kdy se později objeví obtížnější překážky.

Důležité přitom není jen konstatovat: „Povedlo se mi to.“

Je užitečné všimnout si také proč se to povedlo. Co jsem udělal? Co mi pomohlo? Jakou strategii jsem použil? Co z toho můžu zopakovat příště?

Právě tím se z náhodného dobrého pocitu stává zkušenost, o kterou se můžeme opřít při dalším rozvoji.

Jak začínáte vy?

Až si příště budete stanovovat nový rozvojový cíl nebo nějakou výzvu, nemusíte začít otázkou:

„Jak vysoko se dokážu dostat?“

Možná je užitečnější začít jinak:

„Jaký první krok si můžu nastavit tak, abych na něm poznal, že se dokážu zlepšovat?“

Protože někdy je nejlepší cestou k náročnějším cílům nejprve vytvořit prostor pro jeden malý, ale skutečný úspěch.

---

Schunk, D. H. (1990). Goal Setting and Self-Efficacy During Self-Regulated Learning. Educational Psychologist, 25(1), 71–86. https://doi.org/10.1207/s15326985ep2501_6