V záři reflektorů: Ivona Remundová
Rozhovory s našimi studenty
,,Improvizace poskytuje ADHD lidem bezpečný prostor, kde mohou využít své vlastnosti, které často v běžném životě potlačují. Škola improvizace mi přinesla pocity přijetí a úspěchu, které jsem nikdy předtím nezažila. Je to prostředí, ve kterém mohu být sama sebou,”, říká Ivona Remundová - studentka Školy improvizace.
Ivona je inspirativní žena, která překypuje energií a šarmem. Vede vlastní PR a produkční studio, provází ženy u porodů jako dula, a zároveň natáčí dokumentární filmy a audiodokumenty. Její talent pro improvizaci je nepřehlédnutelný, jako by se pro ni narodila. Doporučuji zažít ji na scéně. Ivona otevřeně mluví o své diagnóze ADHD a tvrdí, že právě ADHD mozek může být v improvizaci obrovskou výhodou. Zajímalo mě, jaké přínosy do života aplikovaná improvizace přináší právě jí.
Více o Ivoně: https://www.ivonaremundova.cz/o-mne/
Dokumentárín tvorba: 1. V soutěži Prix Bohemia Radio zvítězil dokument Příští stanice Hlavák 2. Dokument o boji s nedostupným ubytováním pro sociálně slabé 3. #sandravugande Podcast: 1. Podcast z Vyšehradu - Lékařka Helena Máslová a filmařka Ivona Remundová
Proč vnímáš aplikovanou improvizaci za skvělý nástroj právě pro lidi s diagnózu ADHD?
Lidé s mojí diagnózou zažívají v životě hodně selhání kvůli nefunkčním exekutivním funkcím. Aplikovaná improvizace je pro takové lidi možnost, v čem ADHD mozek absolutně exceluje, jako kdyby k tomu byl stvořený. A to proto, že ADHD lidé mají velkou kreativitu, rychle je napadají nové nápady, které ze sebe impulsivně hážou ven a celý život tento projev brzdí. V improvizaci jsou to naopak přednosti, které v ní mohou naplno uplatnit.
Právě v téhle škole jsem poprvé v životě zažila bezvýhradný pocit přijetí a úspěchu, že mi něco opravdu jde a nemusím se brzdit, abych nebyla moc. Zároveň se tady učí další důležité techniky, například jak dávat prostor ostatním. Což je dovednost, kterou se lidé s ADHD potřebují učit, protože v ní často selháváme.
Můžeš uvést konkrétní příklad, v čem ti aplikovaná improvizace pomohla?
Dlouho jsem snila o tom, že se budu věnovat slam poetry. Ale nízké sebevědomí, ovlivněné prostředím, ve kterém jsem vyrůstala, mi v tom bránilo. Proto jsem o slam poetry alespoň psala pro různé časopisy, ale nikdy jsem se neodvážila sama tvořit.
Po 15 letech a po 3 odchozených semestrech ve Škole improvizace jsem napsala svůj první slam poetry o životě a smrti a to během 20 minut. Bylo to na letním intenzivním kurzu Školy improvizace. Díky tomu, že jsem za sebou měla podporu těch lidí a trénink improvizace, to najednou mohlo jít ven. Byl to přelomový moment, kdy se mi splnil sen. Přestala jsem mít strach dělat to, po čem toužím tolik let. Našla jsem v sobě ten klíč, abych mohla tvořit a to bylo to zásadní.
Uměla bys vytáhnout konkrétní techniky, které ses v aplikované improvizaci naučila a pomohly ti do života? Byla nějaká, která ti přinesla moment, kdy sis řekla: „Tohle je přesně to, co jsem potřebovala!“?
Zázrak už je jenom to učit se ve Škole improvizace v podporujícím prostředí. To jsem například v klasické škole nikdy nezažila. Lektoři na impru vedou skupinu v podporujícím tónu, což neznamená že se nedostaví kritika, ale přichází formou podporující a laskavé reflexe. Pro mě to bylo poprvé v životě, kdy jsem dostala zpětnou vazbu, která mě neděsila. Byl to tělesný zážitek, který jsem si v sobě nosila pak i venku a když jsem dostala negativní kritiku, uměla jsem tomu čelit a také rozlišit, zda konkrétní osoba mluví o mně nebo o sobě. Tento přístup mi umožňuje pouštět se do nových věcí bez obav a dává mi odvahu do života.
Co se týče konkrétní techniky…
Žila jsem ve vztahu, ve kterém jsem neměla svůj hlas a sílu. Často jsem slýchávala, že jsem ve svém partnerském vztahu příliš submisivní a že bych se měla umět vyrovnat. Děti se mě ptaly, proč jsem tak slabá a neumím se tomu tátovi vzepřít. A já si říkala, jak se to sakra dělá?
Pak jsme na impru trénovali statusy* a mě došlo, že partner se často nachází v roli “desítky”, zato já jsem doma neustále v “jedničce”. Na kurzu jsme se učili, jak přecházet mezi různými statusy a mě to otevřelo oči. Když jsem to začala doma používat, partner byl prvně překvapený tím, že jsem se najednou projevovala jinak, sebevědoměji. Nakonec se naše statusy dost vyrovnaly k takové příjemné “pětce”. Do našeho vztahu konečně vstoupil klid a pocit bezpečí, po kterém jsem dlouho toužila. Zmizel ten legrační rozpor, kdy jsem si připadala sebevědomě venku, ale doma to nedokázala. Neznala jsem správnou metodu, jak na to. Improvizace díky tomu měla velký pozitivní dopad na moje manželství.
Aplikovaná improvizace nás učí jednoduché, ale zásadní techniky, které nám v běžném životě mohou hodně pomoci. Proto nejen lidem s ADHD doporučuji přihlásit se do Školy improvizace.
autorka: Michaela Svobodová
* Statusy - představují dynamiku moci, dominance a podřízenosti v mezilidských interakcích. Jsou to role, které se neustále mění a určují, jak se k sobě lidé v dané situaci vzájemně vztahují. Na škále od 1 do 10 je 1 nejvíce submisivní, podřízená úroveň, a 10 naopak velmi sebevědomá, dominantní úroveň.
Více o autorce
Michaela je koordinátorka našeho Impro centra. Zajišťuje jeho chod a péči a pronájmy, včetně těch pro širokou veřejnost. Hledáte-li pronájem, obraťte se na ni.
Přes 10 let se věnuje józe. Ráda překračuje své fyzické limity, dříve i v párové akrobacii a akrobatické józe, kterou také učila. Největší její vášní je párový tanec, kterému se věnovala od dětství závodně. Miluje především kubánské a angolské tance a nejvíce si užívá souznění s hudbou a neverbální dialog s tanečním partnerem.
Baví ji práce s textem a psaní. Při studiu sociologie se ráda nořila do hloubky sociologických témat. Má zkušenosti s tvorbou rozhovorů pro různé projekty a i ve Škole improvizace s radostí dává prostor studentům, aby prostřednictvím rozhovorů mohli zazářit.
