Roviny rolového hraní: simulace, alterace a charakterizace:
V aplikované improvizaci pracujeme s různými rovinami rolového hraní, které odrážejí míru zapojení hráče do fiktivní situace a jeho vztah k roli. Valenta (2008) rozlišuje tři základní roviny: simulaci, alteraci a charakterizaci. Tyto roviny umožňují učitelům a facilitátorům přizpůsobit hru záměrům vzdělávání nebo rozvoje dovedností u účastníků.
1. Simulace: “Já za sebe ve fiktivní situaci”
Charakteristika: V rovině simulace hráč jedná za sebe, ale v kontextu situace, která je fiktivní. Nejde o hraní role jako takové, ale o zkoumání vlastních reakcí na specifické okolnosti.
Cíl: Simulace slouží k rozvoji argumentačních, rozhodovacích a sociálních dovedností v bezpečném prostředí. Umožňuje přenášet reálné situace do hry a hledat řešení problémů.
Příklady:
• Simulace historických událostí (např. rozhodování během mírových jednání).
• “Kabát experta” (viz příklad níše) – hráč vstupuje do role odborníka, aby simuloval rozhodování v komplexní situaci, např. práva zvířat nebo ekologická rozhodnutí.
Pedagogický přínos: Účastníci zkoumají reálné problémy, hledají argumenty a rozhodují o etických dilematech.
2. Alterace: “Já v roli”
Charakteristika: Hráč přebírá roli jiného člověka. Tato role může vycházet ze sociálního postavení (např. lékař, učitel), biologických atributů (např. starý člověk) nebo životní situace (např. rodič, dítě).
Cíl: Alterace umožňuje účastníkům nahlédnout na problém z jiné perspektivy. Posiluje empatii a schopnost porozumět různým rolím ve společnosti.
Příklady:
• Role učitele, který řeší konflikt mezi žáky.
• Role občana, který se účastní veřejného projednávání ve fiktivní obci.
Pedagogický přínos: Pomáhá účastníkům pochopit sociální struktury, role a vztahy v různých prostředích.
3. Charakterizace: “Postava ve mně”
Charakteristika: Nadstavba nad alterací, kdy hráč vytváří individuální specifika postavy. Nejde jen o obecné rysy role, ale o jedinečné vlastnosti postavy, její vnitřní život a složitost.
Cíl: Charakterizace rozvíjí schopnost prohloubeného hereckého výrazu, pomáhá zobrazit emoce, motivace a vztahy postavy. Hráč „žije“ postavu a snaží se ji pochopit.
Příklady:
• Hra krále Leara, jehož charakterizace zahrnuje emoce jako pýcha, lítost nebo vztek.
• Postava revolucionáře během simulace revolučních událostí.
Pedagogický přínos: Podporuje kreativní myšlení, hlubší vhled do postav a rozvíjí schopnost pracovat s komplexními emocemi a situacemi.
Rozhodování facilitátora při přípravě dramatické hry
Učitel nebo facilitátor, který připravuje rolovou hru, zvažuje, do jaké roviny účastníky uvede. Typ hry závisí na cíli aktivity, věku a zkušenostech účastníků:
1. Simulace je vhodná pro širší skupiny, kdy se zaměřujeme na řešení problémů, rozhodování a spolupráci.
2. Alterace umožňuje zaměřit se na pochopení různých perspektiv a rolí v sociálních situacích.
3. Charakterizace se používá pro hlubší práci s postavami, zejména v herecké nebo literární oblasti.
Příklad využití simulace: Kabát experta – práva zvířat
Tento příklad ukazuje, jak mohou simulace pomoci žákům rozvíjet dovednosti a znalosti v různých oblastech. Žáci jednají za sebe jako experti, ale v rámci fiktivní situace, která podporuje rozvoj argumentace, rozhodování a týmové spolupráce.
Více podrobností o těchto rovinách a typech her naleznete v pracích:
• Valenta, J. (2008): Metody a techniky dramatické výchovy
• Valenta, J. (1997): Kapitoly z výchovné dramatiky, Hraní rolí ve výchově a vzdělávání