Konstruktivní dialog? Naživo i na sociálních sítích.
Pokud je v našem zájmu udržet dialog v konstruktivní rovině a obohacovat se navzájem o různé pohledy na problém, je dobré se vyvarovat (a také nenechat se zatáhnout) manipulativním strategiím. Manipulace má silný emoční nádech, možná právě proto je tak účinná, když jí jedna, nebo druhá strana používá. Při slovní manipaluci, totiž dochází k narušování sebeobrazu, toho co je pro naše ego/duši poklad, který si střežíme. Někdy stačí na první pohled jednoduchá vyřčená věta, aby druhý pocítil stud, pocit viny, méněcennosti, zodpovědnosti, úzkosti.(1) Když však budeme ke sdělením vnímaví, můžeme těmto pocitům předcházet, protože budeme znát jejich sílu.
Vybrala jsem si diskuzi, kterou vyvolal můj kolega Ondra facebookovým postem na téma očkování vakcinace. Je důležité zmínit, že diskuze zůstala diskuzí a fauly (2), které se pokusím zanalyzovat, jsou zde spíše výjimkou, o to samozřejmě v konverzaci více viditelné. Diskuzi pro mne výstižně uzavírá jeden přispěvatel: “Ahoj, tímto se teď nechci vyjadřovat ani k jednomu z těchto názorových postojů, ale chci smeknout za debatu zde vedenou. Málo se vidí konstruktivní debata podepřená smysluplně a pochopitelně vyjádřenými argumenty obou stran bez vzájemného napadání a hloupého urážení a tohle to všechno tady je moc pěkný a přínosný počtení. Díky.” U pojmenovávání “faulů” vycházím z prací Josefa Valenty, který je mým vzorem v oblasti komunikace. Pokud vás ze zvědavosti zajímá obsah postu, najdete ho na konci článku. Pro náš rozbor není vůbec důležitý.
Příklady:
“Ondřeji, málo tě znám, ale že bys byla tak slepý mě tedy nenapadlo .
Označení někoho např. za slepého patří mezi značkování. V tomto příkladu se jedná o negativní označení. Hodnocení druhého je použité v ironii, v předstírané nevědomosti “to by mě tedy nenapadlo”.
“Trošku jsem doufala, že to je vtípek... ale ty ten post myslíš vážně viď?
Otázky v dialogu jsou cenné, ale pokud jsou myšlené vážně a jedná se o zájem porozumět druhé straně. Tuto větu bych označila za nepřímou podobu interpretaci partnera (3).
“Chtěla bych se zeptat, zda sebe považujete za inteligentního a rozumného?
Opět formulované otázkou, které však směřuje na osobu a odvádí pozornost od tématu. Autor/ka skrytě hodnotí druhého, reorientuje téma (4).
“A paní ****, nechala byste se očkovat proti čtení dezinformačních webů?
Tuto větu bych označila za konfrontační napadení. Obsahuje v sobě zmiňované příklady - shazování druhého, položné jako otázku a útok na osobu. Konfrontační napadení přímo druhého vybízí k obranné reakci, nebo útoku (5).
“Pokud hlavu na chvíli vypneš, musí Ti intuice říct, že něco nehraje…”
Považuji za poučování a shazování. Cílem je snaha úkazat druhému, že se na věc nedívá správně.
“Přiznejme si, že podle čísel nám jako společnosti nejde o životy, ale o pohodlí.
Uvedený příklad vnímám jako manipulaci uvedením slova “přiznejme si”. Autor se snaží aby čtenáři měli stejný pohled jako má on, tím, že ho rovnou zahrne do společného vnímání reality “my”.
“Chápu tě, Ondro, že chceš nějak “vyřešit” současnou bezmoc, ale je potřeba řešit jinak než vakcinací.
Slovo “vyřešit” uvedené do uvozovek vnímám jako bagatelizaci navrženého řešení druhé strany. Autor používá poučování (6).
Strategií, jak manipulovat s ostatními je samozřejmě daleko více. Můžeme se potkat s IGNOROVÁNÍM, OBVIŇOVÁNÍM, ODBÝVÁNÍM, VYHROŽOVÁNÍM apod. Sami si možná hned vybavíte nějakou větu z vašeho okolí. Nastražené uši, vnitřní hra a analýza mi pomáhají být citlivější a svobodnější v tom, jak sama na slova druhého budu reagovat. Udržet konstruktivní dialog vyžaduje spoustu energie a pozornosti. Nechtějme proto hned zázraky, netrestejme se pokud se sami nějakých dopustíme, ale uvědomujme si je, budeme jich časem používat méně. Speciálně s těmi, na kterých nám záleží nejvíce.
Co mi pomáhá abych udržela dialog konstruktivní?
respektuji odlišný názor - nemusíme spolu souhlasit - a přitom vést dialog je možné
neberu si slova druhého osobně - pomáhá mi k tomu vědomí, že reagujeme nejlépe jak umíme - pokud se druhý dopouští faulů a manipulace je to jeho strategie, která se mnou nemá nic společného
doptávám se - když nerozumím, kladu otázky, abych porozuměla a slyšela nové úhly pohledu
rámuji - když se v dialogu dopustíme faulu, zopakuji tu větu a označím jí, že se nejedná o argument, který by dialog posouval dál
hledám co máme společného - zmiňuji argumenty, které máme společné. Někdy zapadnou v návalu emocí a to je velká škoda.
Protože často vedeme dialog na diskuzních forech a sociálních sítích, kde argumentem bývá odkaz na různé články, může být nápomocné znát servery, které se zaměřují na ověřování fakt. :https://demagog.cz, https://manipulatori.cz, nebo https://www.snopes.com.
O kritickém myšlení doporučím přednášku kritického myšlení Martina Vraného a Ondřeje Havlíčka https://www.youtube.com/watch?v=AdRNgEktsvo&t=5125s
Tipy na knihy o komunikaci:
BIRKENBIHLOVÁ, V. F. Umění komunikace aneb Jak úspěšně vytvářet mezilidské vztahy.
Bratislava: AKTUELL, 1999.
KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální
komunikace. Praha: Svoboda, 1988.
NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2005.
MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, 2003.
MÜLLEROVÁ, O., HOFFMANNOVÁ, J. Kapitoly o dialogu. Praha: Pansofia, 1994.
ROSENBERG, Marshall B. Nenásilná komunikace. Vydání čtvrté. Přeložil Norma GARCÍOVÁ. Praha: Portál, 2016.
VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2010.
VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2009.
VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2010.
VALENTA, J. (2020). 2_Komunikace_krizová opora_Bc. 2020 - 7. Konkrétní způsoby, jak „roztáčíme kola dramatičnosti“ (komunikační fauly). Praha: KVD DAMU. Nepublikovaný studijní text.
tamtéž
tamtéž
tamtéž
tamtéž
