Úvod do aplikované improvizace

Mary Jane Pories – Yes, And!: Harnessing the Power of Improvisation to Transform Your Life and Work (2014)

Improvizační bible pro lidi z byznysu i vzdělávání. Mary Jane ukazuje, že „Yes, And“ není fráze, ale způsob myšlení, který mění způsob, jak spolupracujeme, vedeme i žijeme. Čtivé, praktické, s příklady z reálného života.

🔗 Amazon

Jen Oleniczak Brown – Improv(E): Using Improv to Find Your Voice, Style and Self (2018)

Kniha o tom, jak se pomocí improvizace naučit mluvit, jak myslet a jak být sám sebou. Autorka propojuje improvizaci s osobním rozvojem, autenticitu vnímá jako dovednost, kterou jde trénovat.

🔗 Amazon

V aplikované improvizaci pracujeme s různými rovinami rolového hraní, které odrážejí míru zapojení hráče do fiktivní situace a jeho vztah k roli. Valenta (2008) rozlišuje tři základní roviny: simulaci, alteraci a charakterizaci. Tyto roviny umožňují učitelům a facilitátorům přizpůsobit hru záměrům vzdělávání nebo rozvoje dovedností u účastníků.

1. Simulace: “Já za sebe ve fiktivní situaci”

Charakteristika: V rovině simulace hráč jedná za sebe, ale v kontextu situace, která je fiktivní. Nejde o hraní role jako takové, ale o zkoumání vlastních reakcí na specifické okolnosti.

Cíl: Simulace slouží k rozvoji argumentačních, rozhodovacích a sociálních dovedností v bezpečném prostředí. Umožňuje přenášet reálné situace do hry a hledat řešení problémů.

Příklady:

• Simulace historických událostí (např. rozhodování během mírových jednání).

Jak na hru v roli pro facilitátory

Hra v roli je jedním z účinným nástrojem aplikované improvizace, která podporuje kreativitu, empatii a schopnost kriticky přemýšlet. Pro nás, jako facilitátory, však může být zároveň výzvou – vyžaduje nejen zvládnutí technik, ale také citlivý přístup k dynamice skupiny. Když pracujeme s hrou v roli, snažíme se vytvořit bezpečné a inspirativní prostředí, kde si účastníci mohou hru opravdu užít a zároveň z ní těžit.

Na co si dáváme pozor:

1. Bezpečné prostředí

• Našim cílem je, aby se účastníci cítili v bezpečí. Ujišťujeme je, že jejich nápady a projevy nejsou hodnoceny.

• Respektujeme hranice každého člověka – ať už se do hry zapojuje naplno, nebo zůstává spíše v roli pozorovatele.

Tato část se věnuje didaktickému postupu, které se běžně používají v metodě aplikované improvizace. Cílem je, aby čtenář získal vhled do stavby lekcí a dokázal si představit nároky kladené na lektory. Metoda aplikované improvizace můžeme zařadit mezi zkušenostní učení a proto na ní bude platit didaktický cyklus CMIARE. Jeho jednotlivá písmena označují fáze jak postupovat. Podstatou tohoto cyklu je to, že při plánování jakékoliv programu začínáme formulací naprosto konkrétního cíle (C). Na základě tohoto cíle teprve volíme metody (M), pak zadáváme instrukci (I), pozorujeme, co se děje během aktivity (A), vedeme reflexi (R) a v evaluaci (E) zjišťujeme, jak se nám stanoveného cíle podařilo dosáhnout. 

1. Cíle

Základní a klíčovou úrovní v didaktickém cyklu je definice cíle. Jasně definovaný cíl určuje všechny následující kroky - jak bude lektor designovat celý program, jaké zvolí postupy,  jak povede reflexi, čemu bude věnovat pozornost. Stanovení konkrétních cílů jsou také  zásadní pro vyhodnocení celé…