Cyklický model diagnostiky a intervence
Cyklický model diagnostiky a intervence (Diagnosis–Intervention Cycle) je klíčovým pracovním rámcem, který přístup zkušeného facilitátora využívá k plánování a vedení skupinových procesů. Roger Schwarz popisuje tento cyklus jako opakující se smyčku: facilitátor
(1) pozoruje chování nebo jev ve skupině,
(2) interpretuje ho na základě svého porozumění kontextu a principů efektivní spolupráce,
(3) rozhodne se, zda a jak intervenovat, a
(4) tuto intervenci provede.
Poté se znovu dívá na dopad svého zásahu a cyklus pokračuje. Tento rámec klade důraz na vědomé rozhodování, reflexi a transparentnost – facilitátor často „myslí nahlas“ a zapojuje skupinu do svého uvažování. Tomuto postupu říkáme "metakomunikace" a je důležitou součástí tréninku v našem výcviku.
Podobné cyklické přístupy najdeme například v action research, v modelu double-loop learning od Chrise Argyrise, nebo ve zkušenostním učení (Kolb). Oproti těmto modelům však Schwarz přináší velmi konkrétní provázání s facilitační praxí – diagnostika není oddělená od zásahu, ale probíhá neustále během facilitace. Sam Kaner i Liberating Structures pracují spíše se strukturami a předem připravenými formáty, než s kontinuálním rozhodováním „v reálném čase“. Tento cyklus je proto zvláště cenný pro facilitátory, kteří působí v komplexních, nepředvídatelných prostředích, kde nestačí mechanické použití technik, ale je potřeba citlivá práce s kontextem, skupinovou dynamikou a hodnotami.
Zdroje
• Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator: A Comprehensive Resource for Consultants, Facilitators, Managers, Trainers, and Coaches. Jossey-Bass.
• Argyris, C. (1991). Teaching Smart People How to Learn. Harvard Business Review.
• Kolb, D. A. (1984). Experiential Learning: Experience as the Source of Learning and Development. Prentice Hall.
• Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass.