Facilitátor jako odborník na proces

Obsahová neutralita facilitátora znamená, že facilitátor nezasahuje do obsahu rozhodnutí skupiny, ale soustředí se na řízení procesu, strukturu komunikace a podporu vzájemného porozumění. Roger Schwarz tento princip považuje za základní etický rámec profese facilitátora – pokud má skupina přijmout zodpovědnost za své výsledky, nesmí být skrytě ovlivňována názory nebo agendou toho, kdo facilitaci vede. Obsahová neutralita ale neznamená pasivitu – facilitátor může klást náročné otázky, reflektovat mocenské vzorce či podnítit hlubší zkoumání, aniž by určoval, co je správné řešení. Tento princip se úzce pojí s přístupem zkušeného facilitátora a s rolí facilitátora jako odborníka na proces. V jiných přístupech není pojem obsahové neutrality vždy tak striktně vymezen. Například v design thinkingu nebo při agilních workshopech může facilitátor zároveň přinášet inspiraci, zkušenosti nebo navrhovat obsahové rámce (např. persony, hypotézy, cíle). Sam Kaner pracuje s myšlenkou participativního rozhodování, kde facilitátor podporuje různé hlasy a rozmanitost, ale může mít zároveň roli „navigátora“ v obsahu. Liberating Structures poskytují předem dané obsahové struktury, které mohou určovat rámec řešení. V tomto kontextu je Schwarzova obsahová neutralita výjimečně silně ukotvena v hodnotách svobody volby a vnitřní odpovědnosti skupiny – a je zvláště důležitá při práci s konflikty, strategickými tématy nebo mocensky nevyváženými skupinami. Zdroje • Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator: A Comprehensive Resource for Consultants, Facilitators, Managers, Trainers, and Coaches. Jossey-Bass. • Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass. • Lipmanowicz, H., & McCandless, K. (2013). The Surprising Power of Liberating Structures. • Liedtka, J., & Ogilvie, T. (2011). Designing for Growth: A Design Thinking Tool Kit for Managers. Columbia Business School Publishing.

Facilitátor jako zrcadlo skupinových procesů představuje přístup, kdy facilitátor vědomě reflektuje chování, interakce a neviditelné dynamiky ve skupině a vrací je účastníkům jako neutrální pozorování. V přístupu zkušeného facilitátora se tomu říká „reflektivní intervence“ – facilitátor říká například: „Všiml jsem si, že během posledních 10 minut mluví jen dva lidé. Jak to vnímáte?“ Cílem není hodnotit, ale podpořit skupinu v uvědomění si vlastního fungování a umožnit jí, aby se rozhodla, zda v tom chce pokračovat. Schwarz vnímá tento typ intervence jako klíčový pro rozvoj samostatnosti týmu a schopnosti učení. V jiných metodických přístupech se podobná dovednost objevuje například v procesní práci (A. Mindell), v dialogickém koučování nebo v reflexivní facilitaci podle M. Reynolds. Sam Kaner se více zaměřuje na podporu hlasů a strukturaci debaty, méně na zrcadlení dynamiky. Liberating Structures mají reflexi často zakomponovanou do závěrečných kroků, ale nejde vždy o facilitátorovu aktivní intervenci. Schwarzův koncept je jedinečný v tom, že reflektivní intervence nejsou vedlejším nástrojem, ale základním způsobem práce. Facilitátor se tak stává nástrojem změny nikoliv tím, co „přináší“, ale tím, jak pomáhá skupině vidět samu sebe. Zdroje • Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator. Jossey-Bass. • Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass. • Reynolds, M. (2011). Critical Reflection and Facilitation: Researching Relationships. Open University. • Mindell, A. (2000). The Deep Democracy of Open Forums. Hampton Roads.