Tématické aktivity
Jak vést efektivně podle potřeb týmu
Situační leadership staví na myšlence, že lídr by měl reagovat podle aktuálních potřeb týmu. Tento model, vyvinutý Paulem Herseyem a Kenem Blanchardem, přináší přístup, který nám pomáhá přizpůsobovat vedení potřebám týmu. Jeho principy nám ukazují, jak reagovat na konkrétní situace a potřeby lidí, se kterými pracujeme.
Základem je pochopení úrovně připravenosti členů týmu, kterou vnímáme jako kombinaci:
• Schopnosti – znalostí a dovedností potřebných k plnění úkolu.
• Ochoty – motivace a sebevědomí úkol vykonávat.
Podle toho, jak jsou lidé připraveni (model označuje úrovně jako M1 až M4), přizpůsobujeme svůj přístup. Situační leadership definuje čtyři základní styly vedení.
Čtyři styly vedení v praxi
1. Přikazování (Telling)
Když pracujeme s někým, kdo má nízkou schopnost a motivaci (M1), zaměřujeme se na jasné pokyny a úzký dohled. V takových situacích je důležité mít strukturu a přesná očekávání. Lidé pak vědí, co, kdy a jak mají udělat, a necítí se zahlcení.
2. Prodávání (Selling)
Pokud narazíme na člena týmu, který je ochotný, ale ještě nemá všechny potřebné dovednosti (M2), klademe důraz na motivaci a vysvětlení. Sdílíme, proč je daný úkol důležitý, a zapojujeme je do diskuse. Pomáhá, když společně hledáme řešení, která posilují jejich sebevědomí.
3. Podporování (Participating)
U lidí, kteří mají vysoké schopnosti, ale chybí jim ochota nebo důvěra (M3), přidáváme větší míru spolupráce. V takovém případě je smysluplné zapojit je do rozhodování a nabídnout jim prostor pro vyjádření. Reflektujeme jejich nápady a podporujeme je v jejich dalším rozvoji.
4. Delegování (Delegating)
Když máme v týmu někoho s vysokou schopností i ochotou (M4), důvěřujeme jim a necháváme jim odpovědnost za úkoly. Jasně si nastavíme cíle a následně je podporujeme jen tam, kde je to potřeba. Tento styl vede k větší samostatnosti a odpovědnosti.
Jak poznáváme, co tým potřebuje?
Prvním krokem je diagnóza situace. Pozorujeme chování členů týmu a vnímáme, jak reagují na zadané úkoly. Při práci se ptáme, zda mají dostatečné nástroje a zdroje, aby mohli úkol splnit. Sledujeme jejich neverbální signály a reflektujeme, co nám komunikují o svých pocitech a potřebách. Tím si dokážeme udělat lepší představu, jaký přístup bude nejvhodnější.
Praktické principy pro každodenní vedení
1. Flexibilita
V průběhu projektů přizpůsobujeme svůj styl podle aktuální situace. Pokud si všímáme, že tým ztrácí směr nebo se objevují pochybnosti, vracíme se k intenzivnější podpoře.
2. Budování důvěry
Pomáháme lidem vidět jejich vlastní pokroky a posilujeme jejich sebedůvěru. Ukazujeme, že věříme v jejich schopnosti a dáváme prostor pro růst.
3. Jasná komunikace
Sdílíme, co je cílem naší práce, a vysvětlujeme, proč jednotlivé kroky děláme. Lidé pak lépe chápou souvislosti a cítí se jistěji.
4. Zpětná vazba
Popisujeme, co vidíme a slyšíme. Místo hodnocení se zaměřujeme na konkrétní situace a výsledky. Například můžeme říct: „Všimli jsme si, že váš přístup pomohl týmu lépe porozumět úkolu.“
5. Postupné vystavování výzvám
Aktivity nastavujeme tak, aby účastníci postupně získávali jistotu. Začínáme s malými úkoly, které je připravují na větší výzvy. Tento proces buduje jejich důvěru a adaptabilitu.
Jak poznáme, že situační leadership funguje?
Vidíme to v tom, jak tým pracuje. Lidé přebírají odpovědnost, sdílejí své nápady a zlepšuje se jejich spolupráce. Pokud se cítí přijímaní a vědí, že jejich přínos je oceňován, dokážou podávat lepší výkony.
Situační leadership nám pomáhá vést týmy efektivně a citlivě. Je to nástroj, který nás učí naslouchat a reagovat na potřeby lidí kolem nás. Pokud máte vlastní zkušenosti, co vám v praxi funguje, budeme rádi, když je s námi nasdílíte.