Někdo by tento princip mohl nazvat být autentický, spontánní nebo přirozený. Jde o to, abychom byli v souladu s tím, co cítíme, co říkáme a co děláme. Neznamená to zbavit se negativních pocitů, jako je strach, smutek nebo trapnost, ale naopak přijmout je, nechat je projít a posunout se dál. Opravdovost v tomto smyslu znamená být otevřený tomu, co se v nás děje, a nebát se to vyjádřit.
Tento přístup nás učí být spontánní a přítomní v každém okamžiku. Viola Spolin říká: „Spontánnost je momentem osobní svobody, kdy čelíme realitě, vidíme ji, zkoumáme ji a jednáme podle ní. V této realitě fungují části nás samých jako celek.“ (Spolin 1963, s. 4). Tím se myslí, že když jsme opravdoví, jsme více propojeni sami se sebou a můžeme lépe tvořit, komunikovat a reagovat na to, co život přináší.
Princip opravdovosti nám pomáhá nejen v umělecké improvizaci, ale i v běžném životě. Učí nás lépe zvládat těžké chvíle, jako jsou nepříjemné emoce, a zároveň nám dává sílu být sami sebou. Tento přístup podporuje naši kreativitu, schopnost řešit problémy a přináší nám větší svobodu v tom, jak jednáme s druhými.
SPOLIN, Viola. Improvisation for the theater: a handbook of teaching and directing techniques. 3rd ed. Evanston, Ill.: Northwestern University Press, 1999.