Rozdíly mezi divadelní a aplikovanou improvizací

Improvizace obecně znamená jakékoliv nepřipravené jednání. Slovo pochází z latinského „improvisus“, což znamená nepředvídaný nebo netušený. Ve své nejširší podobě zahrnuje jakýkoliv spontánní projev – například běžnou konverzaci nebo reakci na novou situaci. V užším pojetí se s improvizací setkáváme v umění, kde znamená tvoření bez přípravy. Příkladem je: • Hudba: Jazzový saxofonista John Coltrane byl znám svou schopností improvizovat a vytvářet nové melodie během vystoupení. • Tanec: Tanečníci improvizují na hudbu a prostor bez pevně dané choreografie. • Výtvarné umění: Umělci v abstraktním umění tvoří díla spontánně, reagují na materiál a momentální inspiraci. Improvizace v divadle V divadle je improvizace často využívána k vytvoření umělecké formy nebo jako samotná technika herecké hry. Nick Sorensen definuje improvizaci jako „záměrnou činnost v určitém kontextu“, kde je klíčová intuice a interakce. Improvizace je jedinečná a nepředvídatelná, což ji činí vždy originální.  (Nick Sorensen v AI Mindset 2021, s. 181) Sorensen také zmiňuje dva typy struktur v improvizaci: • Pevné struktury: Pravidla nebo konstrukce, které vytvářejí rámec pro improvizaci. • Adaptivní struktury: Flexibilní pravidla, která se mohou přizpůsobovat situaci v reálném čase. Co je aplikovaná improvizace? Aplikovaná improvizace (AI) vychází z divadelní improvizace, ale používá se v nedivadelním prostředí. Podle Applied Improvisation Network je AI „využíváním principů, nástrojů a technik improvizačního divadla pro osobní rozvoj, týmovou spolupráci, kreativitu a inovaci“. Využití aplikované improvizace Aplikovaná improvizace si našla cestu mimo divadelní sféru do široké veřejnosti i firemního prostředí. Je využívána k: • Rozvoji jednotlivců: Zvyšování sebevědomí, schopnosti reagovat na změny a rozvíjení emoční inteligence. • Týmové spolupráci: Zlepšování komunikace, budování důvěry a efektivní týmová práce. • Kreativitě a inovaci: Podpora nových nápadů a experimentů v rámci flexibilního a bezpečného prostředí. Aplikovaná improvizace je dnes populární ve vzdělávání, byznysu a firemní kultuře. Nabízí nástroje, jak se přizpůsobit nejistým situacím a pracovat efektivně s ostatními, což z ní činí velmi užitečný přístup pro facilitátory, lídry a týmy. ROBBINS DUDECK, Theresa a MCCLURE, Caitlin. The applied improvisation mindset: tools for transforming organizations and communities. New York: Bloomsbury Academic, 2021. ISBN 9781350143609. What is Applied Improvisation [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné z: https://www.appliedimprovisationnetwork.org/what-is-applied-improvisation

Historie aplikované improvizace je úzce spjata s vývojem divadelní improvizace, zkušenostního učení a terapie. Níže uvádím milníky, které považuji, že měli významný dopad na vývoj této disciplíny. Viola Spolin a improvizační divadlo (1930–1960) Viola Spolin je často označována za matku improvizace v USA. Vyvinula a sepsala řadu her a technik, které měly pomoci hercům rozvíjet spontánní a přirozené herecké dovednosti. Její kniha Improvisation for the Theater (1963) je považována za zásadní dílo pro improvizační trénink. Spolinovy techniky byly původně určeny pro divadelní herce, ale postupně se začaly uplatňovat i v dalších kontextech, především ve vzdělávání. Second City (prosinec 1959) V prosinci 1959 vzniklo v Chicagu divadlo Second City, které spoluzaložili Bernie Sahlins, Howard Alk a Spolinův syn Paul Sills. Toto malé kabaretní divadlo nejen definovalo moderní divadelní improvizaci, ale také ji přivedlo do mainstreamu a komedie. Second City se stalo líhní mnoha významných komiků a improvizátorů a vytvořilo základ pro aplikaci improvizačních technik v dalších oblastech. Keith Johnstone a dynamika statusu Keith Johnstone, britský divadelní režisér a pedagog, se stal významnou postavou v oblasti improvizace mimojiné díky své práci se statusem. Johnstone zkoumal dynamiku mezi vysokým a nízkým statusem a ukázal, jak tato sociální interakce ovlivňuje herecký projev i každodenní život. Jeho techniky pro práci se statusem nejen obohatily divadelní improvizaci, ale také rozšířily její využití v oblastech komunikace, spolupráce a vedení týmů. Psychodrama Jacoba Levy Morena Jacob Levy Moreno, zakladatel psychodramatu, zavedl improvizaci jako nástroj pro terapeutické účely. Psychodrama, které využívá improvizaci k prozkoumávání vnitřního světa člověka, ukázalo, že improvizační techniky mají hluboký potenciál pro emocionální a osobnostní rozvoj. Tento přístup položil základy pro další rozvoj improvizace v oblasti terapie. Paul Jackson a Applied Improvisation Network (AIN) Paul Jackson, významná postava v moderním vývoji aplikované improvizace, je spoluzakladatelem Applied Improvisation Network (AIN). Tato globální komunita se zaměřuje na využívání improvizačních technik v oblastech jako obchod, vzdělávání a osobní rozvoj. Jackson se svými kolegy přispěl k rozšíření improvizace mimo divadelní rámec, přičemž ukázal, jak může improvizace pomoci řešit složité problémy v různých profesních a životních situacích. Součástí komunity AIN je také my Škola improvizace. V roce 2024 jsme pro ni hrdě uspořádali celosvětovou konferenci. Vývoj aplikované improvizace je výsledkem přínosu mnoha významných osobností, které formovaly tuto metodu. Vedle již zmíněných průkopníků zmíním Anne Bogart a Tinu Landau, které svým konceptem Úhly pohledu (Viewpoints) rozšířily možnosti improvizace v pohybu a prostoru. Jejich přístup zdůrazňuje fyzické a prostorové vnímání, což otevírá nové možnosti interakce a spolupráce v rámci improvizačního procesu. Augusto Boal, se svou metodou Divadla utlačovaných, využil improvizaci jako nástroj pro sociální změnu a osobní emancipaci, čímž ukázal, že improvizace může mít i významný politický a společenský přesah. Nelze opomenout ani další klíčové postavy, jako je například Del Close, který vytvořil formu dlouhé improvizace zvanou Harold, jež se stala základem pro moderní improvizační formáty. Díky těmto i dalším inovativním myslitelům se aplikovaná improvizace rozšířila do mnoha oblastí a nadále zůstává dynamickou a rozvíjející se disciplínou, která inspiruje k tvořivosti, spolupráci a adaptabilitě v různých kontextech.