Pomoci účastníkům zvědomit vnitřní kritický hlas, který se objevuje v momentech nejistoty, tvoření nebo vystoupení. Cvičení podporuje jemné oddělení se od automatických vzorců myšlení a otevírá prostor pro vědomější a tvořivější jednání.
Učební cíle (learning outcomes)
Účastníci:
identifikují charakteristiky vlastního vnitřního kritika (analyzují),
rozpoznávají, jakou funkci vnitřní hlas plní (reflektují),
učí se s tímto hlasem navazovat vědomý vnitřní dialog (aplikují),
oslabují jeho moc tím, že mu dávají nové jméno a vztah (transformují).
Kontext použití
Vhodné ve chvíli, kdy skupina vstupuje do tvořivého procesu, má sdílet nebo improvizovat. Cvičení funguje jako příprava na fázi „expozice“, kde může vnitřní kritika zesílit a nebo následuje po cvičení, kde kritik účastníků hodně zasahoval do procesu. Může být použito i v závěru dne pro osobní reflexi.
Instrukce
Účastníci se posadí v tichu, se zavřenýma očima nebo se staženou pozorností k sobě.
Zadáme tři otázky, na které si každý v duchu nebo písemně odpovídá:
Jakou funkci plní můj vnitřní kritik v mém životě?
(Např. chrání mě před selháním, upozorňuje mě na chyby, hlídá očekávání druhých.)
V čem je mi nápomocný?
(Pomáhá mi připravit se, nutí mě přemýšlet, zdržet se impulzivního jednání.)
Jaké jméno bych mu mohl dát, aby byl méně ohrožující, ale zůstal partnerem?
(Jméno s pozitivní nebo komickou konotací – např. „Oskar“, „Pan Opatrný“.)
Můžeme účastníkům nabídnout možnost své odpovědi sdílet v páru nebo kruhu – pokud je na to skupina připravená. Hodí se zkombinovat s dalšími artovými technikami.
Debriefing
„Jak jste vnímali hlas vnitřního kritika, když jste se na něj podívali z odstupu?“
„Co se změnilo, když jste mu dali jméno?“
„Jak by mohl být dál součástí vašeho tvoření, ale ne jeho brzdou?“
„Co by se stalo, kdybyste ho příště přizvali ke spolupráci, místo boje?“
#emoce #reflexe #sebereflexe #imaginace #fantazie #otevřenost #chyba #kreativita #hodnocení