Dohoda o způsobu spolupráce je strukturovaný proces, ve kterém si facilitátor a skupina společně vyjasňují očekávání ohledně toho, jak budou spolupracovat – co je role facilitátora, jaké jsou hranice jeho zásahu, jak bude skupina přijímat rozhodnutí, jak se bude pracovat se zpětnou vazbou apod. Roger Schwarz v přístupu zkušeného facilitátora považuje tuto dohodu za klíčový předpoklad úspěšné spolupráce. Tvrdí, že bez explicitních dohod vzniká řada skrytých očekávání, která vedou k nedorozuměním, frustraci nebo ztrátě důvěry. Dohoda má podobu pracovního kontraktu, který se v průběhu spolupráce může měnit a revidovat – je to „živý dokument“, nikoli jednorázový akt.
Tento přístup je blízký některým metodám z oblasti team coachingu, procesního poradenství nebo participativního leadershipu. Např. Edgar Schein zdůrazňuje, že dobrý poradce/facilitátor musí mít dohodu o vztahu, která je stejně důležitá jako dohoda o cíli. V Liberating Structures se některé mikrostruktury (např. „TRIZ“ nebo „What I Need From You“) využívají právě k odhalení vzorců spolupráce, ale explicitní dohody nejsou výchozím bodem. Sam Kaner se tomuto tématu věnuje v části o „společných pracovních dohodách“, kde pracuje s rámcem rovnosti hlasu a otevřenosti. Schwarz ovšem nabízí detailní postup, jak dohodu vytvořit, a staví ji jako etický základ vztahu mezi facilitátorem a skupinou – přičemž její absence je sama o sobě vnímána jako riziková.
Zdroje
• Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator. Jossey-Bass.
• Schein, E. (1999). Process Consultation Revisited: Building the Helping Relationship. Addison-Wesley.
• Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass.
• Lipmanowicz, H., & McCandless, K. (2013). The Surprising Power of Liberating Structures.